Rodičovské zdroje

Kdybych měla doporučit jeden rozhovor, který by si měl každý rodič poslechnout, byl by to tento s Vlaďkou Bartákovou – psycholožkou, psychoterapeutkou a lektorkou.

Dozvíte se informace o vývoji dětského mozku, o tom jak pracovat ve výchově s vlastními chybami, ale třeba i o tom, jak se nezbláznit z různých přístupů k výchově, rad a tipů, které nám zrovna nevychází.

Rozhovor je precizně vedený a skvěle zpracovaný co do obsahu a časových značek.

#matkynabednu … protože mateřství je na bednu!

Čekáte ‘rant’ o tom, že mateřství je někdy sakra náročné? Tak ten samozřejmě bude!

Čekáte twist v tom, že jsem si tímto výrokem ve své mysli ‘rehabilitovala’ svůj společenský status matky? To byste nečekali, co? 😀

Pánové prominou, ale politicky zcela nekorektně teď odhlédnu od faktu, že rodiče jsou oba dva a zaměřím se jen a pouze na ženy. Na matky.

Mateřství je totiž na bednu! Všechno to nevyspání, neustálý strach, frustrace… kolikrát máme pocit, že nám z toho praskne hlava. A v té hlavě se taky někdy dokážeme pěkně uvařit. Zamotat se ve svých vlastních myšlenkách nejistoty, nedostatečnosti a kdoví čeho ještě. Můžeme pak mít pocit že selháváme naprosto ve všem – jako matky, partnerky, dcery, sestry, kamarádky…

Tomuhle stavu já říkám “mít bednu na hlavě“. Přes tu bednu pak často ani nevidíme všechnu tu radost a krásu, která je pořád kolem nás. Samy sebe pak třeba vnímáme jako přítěž, zdroj problémů. Přijde myšlenka “beze mě bude všem líp”… … … Napíšu to tady velkými písmeny, protože to křičím z plných plic NEBUDE BEZ TEBE LÍP! Nikdy a nikomu!


Dnes je 28. 5. 2022. Dnes je to měsíc, co se TO stalo. Ještě nějakou dobu potrvá, než budu schopná vám napsat víc, ale tohle se netýká jen mě, a tak respektuju soukromí a přání druhých.


V psaní tohoto článku se teď vracím do února 2022, kdy tento nápad vznikl. Kdy začala moje cesta z bedny na hlavě na bednu pod nohama.

Tehdy jsem si přečetla poměrně čerstvý článek z časopisu Heroine s názvem ‘Mýtus dokonalé matky. Proč nám škodí přesvědčení, že nestačí být jen dostatečně dobrá’. 

Objevila se tam věta “Iva kafrá, že mateřství je na bednu.” Jsem Iva a ano, často kafrám, že mateřství je na bednu.

A tak jsem kafrala dál. Sama pro sebe, svému muži, kamarádkám. Vyprávěla jsem dokola to svoje velký špatný. Ty svoje vývary z hlavy. A pak se ve mně něco zlomilo a uvědomila jsem si, že ale sakra mateřství JE NA BEDNU! Jakože na stupně vítězů! Jen si tu bednu musím sundat z hlavy a stoupnout si na ni. Uvědomit si, co všechno dokážu, jak jsem skvělá máma! Že se přece nemůžu mateřstvím takhle protrápit.

Jenže pak přišla Ukrajina a svoji kapacitu jsem věnovala jiné formě pomoci.

Ale v hlavě mi pořád běželo, že bych se chtěla věnovat osvětě v rámci duševního zdraví matek. A pak mě doběhla vlastní touha po dokonalosti a “ažpakismus” – až si k tomu sepíšu pořádný článek sem na svůj původní blog. Až budu mít připravený vytuněný grid na Instagram, až tohle a tamto…

A pak přišlo TO – ten velmi smutný, intenzivní impuls a já jsem si řekla teď!

A začala jsem psát pod částečně anonymním profilem jako Matky na bednu (na Facebooku i na Instagramu).

A protože sem na blog píšu po cca rok a půl dlouhé odmlce, tak dávám malý update, že to naše předčasňátko Páťa bude mít v červenci 4 !!!! roky a sestřičku Janičku dostal jako dárek k Vánocům, protože se narodila 24. 12. 2020 🙂

S láskou

vaše BetterMe over BitterMe Ivča

hrdá dvojnásobná máma, co dlouho chodila s bednou na hlavě jako #matkanabednu a teď volá na všechny okolo, že život s dětma je fakt krásný a matky patří na bednu!

#matkynabednu … protože matky patří na bednu! Stačí si ji z hlavy sundat a stoupnout si na ni.