Jak jsem jela sama s dítětem k moři

Já, která nejsem schopná vypravit se bez doprovodu manžela/kamarádek ani na koupaliště, jsem byla se starším čtyřletým Páťou v Chorvatsku! Pořád tomu nemůžu uvěřit, dokola si přehrávám videa, koukám na fotky a koupu se v tom pocitu blaženosti, vděčnosti a vlastní “schopnosti”. Zvládla jsem to, dala jsem to, dokázala jsem to!

Mladší Janičku, která má aktuálně 19 měsíců se nabídla hlídat babička, protože se 2 dětmi bych si na tu cestu netroufla. Odjeli jsme proto jen na 2 noci, což už máme vyzkoušené, že beze mě zvládne. Možná by to zvládla i déle, ale vzhledem k tomu, že je ještě kojená, tak by to nemuselo zvládnout moje tělo.

Před dětmi jsem cestovala poměrně hodně, píšu o tom např. v článku Předtím. Už během prvního těhotenství se ve mně ale usadil strach. Strach o dítě, obavy z plánování, z cesty samotné, z balení, ze světa okolo. Takže jsem skoro 5 let nebyla v zahraničí. Moře mi chybělo strašně moc! Každé léto jsem se závistí koukala na fotky mých přátel z dovolených. Jak to dělají, že s dětmi jen tak vyrazí k moři? Ať už autem nebo letadlem… Kde berou to odhodlání? Jaktože se nebojí?!

Continue reading “Jak jsem jela sama s dítětem k moři”

Rodičovské zdroje

Kdybych měla doporučit jeden rozhovor, který by si měl každý rodič poslechnout, byl by to tento s Vlaďkou Bartákovou – psycholožkou, psychoterapeutkou a lektorkou.

Dozvíte se informace o vývoji dětského mozku, o tom jak pracovat ve výchově s vlastními chybami, ale třeba i o tom, jak se nezbláznit z různých přístupů k výchově, rad a tipů, které nám zrovna nevychází.

Rozhovor je precizně vedený a skvěle zpracovaný co do obsahu a časových značek. Vybrat si můžete mezi video formou a podcastem:


Další skvělý rozhovor s Vlaďkou Bartákovou je tento pro Deník N na téma “Vztahové zemětřesení po narození dítěte”.

Obecně cokoli s Vlaďkou si poslechnete, tak pro vás bude přínosné, takže sem rovnou přidávám její Linktree rozcestník.


Kdybyste si chtěli poslechnout něco se mnou, tak se můžete podívat na můj rozhovor s Lucií Machutovou, kterou najdete na sítích jako Zažranou mámu a která se věnuje poradenství v rámci kontaktního rodičovství.


Ze zahraničních zdrojů čerpám např. z platformy The Parenting Junkie.

#matkynabednu … protože mateřství je na bednu!

Čekáte ‘rant’ o tom, že mateřství je někdy sakra náročné? Tak ten samozřejmě bude!

Čekáte twist v tom, že jsem si tímto výrokem ve své mysli ‘rehabilitovala’ svůj společenský status matky? To byste nečekali, co? 😀

Pánové prominou, ale politicky zcela nekorektně teď odhlédnu od faktu, že rodiče jsou oba dva a zaměřím se jen a pouze na ženy. Na matky.

Mateřství je totiž na bednu! Všechno to nevyspání, neustálý strach, frustrace… kolikrát máme pocit, že nám z toho praskne hlava. A v té hlavě se taky někdy dokážeme pěkně uvařit. Zamotat se ve svých vlastních myšlenkách nejistoty, nedostatečnosti a kdoví čeho ještě. Můžeme pak mít pocit že selháváme naprosto ve všem – jako matky, partnerky, dcery, sestry, kamarádky…

Continue reading “#matkynabednu … protože mateřství je na bednu!”

Jsem skvělá máma, protože…

…. PROTOŽE
… prostě JSEM. Jsem skvělá máma. Tečka.

Vážně je to tak jednoduché? Je a není. Pro mě teda bohužel není. Mateřství ve mně spustilo nějaký proces, otevřelo spoustu starých zranění, vysypala se na mě celá obří Pandořina skříň. Ne každá žena si vstupem do mateřství projde takhle brutální transformací. Pro spoustu z nich je to ta nejpřirozenější věc. Na ty já koukám s obdivem, závistí, snažím se u nich inspirovat, ale prostě to teď mám jinak. Ony by nejspíš řekly “Hele, moc nad tím přemýšlíš.” A já bych jim opáčila “Hele, ono to nejde jen tak vypnout.” Ale učím se to tlumit. Méně naslouchat tomu sebekritickému hlasu, který mi předhazuje spoustu pochybností, domněnek, výčitek…. Který klade jen nekonečný seznam podmínek. Dřív jsem se na mateřství dívala ryze podmíněně – “Jsem skvělá máma, KDYŽ…”

Continue reading “Jsem skvělá máma, protože…”

Dvouletá

Sfoukli jsme dvě svíčky na dortu a ze mě se stala máma dvouleťáka. O dvouleťácích si toho můžete přečíst víc než dost, ale co takové dvouleté mámy? I pro ně je to pořád batolecí věk. Mnoho věcí už umí, spoustu se toho ještě musí naučit, vypořádavají se s novými výzvami, návaly emocí…

Můj první rok mateřství byl ve znamení strachu a úzkosti. Ten druhý přinesl mnohem více pohody a radosti, ale taky jedno velmi nepříjemné téma. Vztek. Můj vztek. Na něj, na sebe. Hlavně na sebe, protože na něj se přece zlobit nemůžu. Vždyť on dělá jen svoji ‘práci’ – zkoumá svět okolo sebe. Mým úkolem je být mu laskavým průvodcem a nastavovat mu jasné hranice, o které se může opřít. Až díky knize Naomi Aldort ‘Vychováváme děti a rosteme s nimi’ jsem pochopila, co je to ta bezpodmínečná láska. Kapitola o lásce je uvozena krásnou citací:

Květinu nezaléváme proto, že kvete. Květina rozkvétá, protože ji zaléváme.

Continue reading “Dvouletá”

Předtím

“Cos dělala před mateřskou?” zeptala se mě naše nová sousedka. Dobrou půl minutu jsem na ni jenom zírala, až pak jsem vyhrkla odpověď. Odvykla jsem si, že se někdo ptá na mě (jakože ne na Páťu) a že se zajímá o můj život Předtím. Před mateřstvím. Bez práce jsem byla velkou část těhotenství + další skoro 2 roky, co je malej na světě. Na svoje pracovní Já už nějak zapomínám.

A co všechny ty ostatní Já? Cestovatelské, au-pairské, studentské, modelkovské, Erasmácké, Couch-surferské, Toastmasterské, lektorské, francouzské, španělské, marocké, letištní, jachtařské, číšnické, sportovní, spontánní, nebojácné oslovit kohokoli a kdykoli, využít každé příležitosti říct životu ANO !!! Continue reading “Předtím”

Sebevědomí

Kdybyste mě poznali před pár lety, nejspíš byste si řekli – “Ta holka má všechno.” A měli byste pravdu. To stejné vlastně platí i dnes. Žiju si snový, v podstatě bezproblémový život. Jenže něco tam dře, něco mě pořád stahuje ke dnu. Jako bych se stala sama sobě nepřítelem. Bylo to tak vždycky? To je dobrá otázka…

Do vínku jsem dostala extrovertní povahu, nakažlivý entuziasmus, schopnost udělat skvělý první dojem. Neměla jsem problém někoho okouzlit nebo zazářit při pracovním pohovoru. Rozhodně mi nechybělo sebevědomí, ale velmi mi chybělo sebe-vědomí. Dříve jsem se se moc nezamýšlela nad tím, kdo jsem a popravdě jsem ani tak moc neřešila dopady svého chování. Často jsem jednala dost neuváženě, nezodpovědně, někdy asi i necitlivě.

Jak moc jsem byla sebevědomá, tak moc jsem byla sebe-NEvědomá.

Continue reading “Sebevědomí”

Batolecí deprese

Možná je depka moc silné slovo, možná jsem jen vyčerpaná, možná je to prostě jen náročnější období…

Řekněme třeba, že mi v hlavě zní jakési ‘Batolecí Blues’.

Každopádně něco není tak úplně v pořádku. Něco jsem ztratila… Někde mezi tím ročním nevyspáním, kojením, krmením, přebalováním, rozhodováním o strašné spoustě věcí a tou hromadou strachů všeho druhu… někde tam ztratilo moje mateřství lehkost. Ona tam popravdě nikdy asi tak úplně nebyla, jen občas vykoukla v nějakém záblesku. V těch něhou prosluněných momentech, kdy všechno šlo tak nějak samo a hladce, jsem si připadala jako úplná domácí víla (francouzská fée du logis), co lehce poletuje mezi připravenou snídaní pro všechny, vykouzlí oběd i úsměv na rtech a do parku vyrazí skvěle upravená, s čistě oblečeným dítkem, které vcukuletu slastně zavře očka a spí… Continue reading “Batolecí deprese”

Jsem polomáma, zatím…

(This blog post is available in Czech language only. For a shorter version in English, click here.)

Ahoj,

jmenuji se Iva a jsem autorkou blogu BitterMe.blog, který mapuje můj životní boj s mým “zahořklým já” (BitterMe) a hledání cesty k mému “lepšímu já” (BetterMe). Vycházím z principů učení všímavosti (mindfulness), koučovacích technik, pozitivní psychologie, TED talků, podcastů a hlavně vlastních pozorování – jak mi vědomá změna přístupu pomohla vyrovnat se s obtížnými životními situacemi.

Tenhle článek píšu česky, protože je zároveň poděkováním úžasnému personálu brněnské porodnice Obilní trh, kde jsem přivedla na svět naše první dítě – syna Patrika ♥ Continue reading “Jsem polomáma, zatím…”