Rodičovské zdroje

Kdybych měla doporučit jeden rozhovor, který by si měl každý rodič poslechnout, byl by to tento s Vlaďkou Bartákovou – psycholožkou, psychoterapeutkou a lektorkou.

Dozvíte se informace o vývoji dětského mozku, o tom jak pracovat ve výchově s vlastními chybami, ale třeba i o tom, jak se nezbláznit z různých přístupů k výchově, rad a tipů, které nám zrovna nevychází.

Rozhovor je precizně vedený a skvěle zpracovaný co do obsahu a časových značek.

#matkynabednu … protože mateřství je na bednu!

Čekáte ‘rant’ o tom, že mateřství je někdy sakra náročné? Tak ten samozřejmě bude!

Čekáte twist v tom, že jsem si tímto výrokem ve své mysli ‘rehabilitovala’ svůj společenský status matky? To byste nečekali, co? 😀

Pánové prominou, ale politicky zcela nekorektně teď odhlédnu od faktu, že rodiče jsou oba dva a zaměřím se jen a pouze na ženy. Na matky.

Mateřství je totiž na bednu! Všechno to nevyspání, neustálý strach, frustrace… kolikrát máme pocit, že nám z toho praskne hlava. A v té hlavě se taky někdy dokážeme pěkně uvařit. Zamotat se ve svých vlastních myšlenkách nejistoty, nedostatečnosti a kdoví čeho ještě. Můžeme pak mít pocit že selháváme naprosto ve všem – jako matky, partnerky, dcery, sestry, kamarádky…

Tomuhle stavu já říkám “mít bednu na hlavě“. Přes tu bednu pak často ani nevidíme všechnu tu radost a krásu, která je pořád kolem nás. Samy sebe pak třeba vnímáme jako přítěž, zdroj problémů. Přijde myšlenka “beze mě bude všem líp”… … … Napíšu to tady velkými písmeny, protože to křičím z plných plic NEBUDE BEZ TEBE LÍP! Nikdy a nikomu!


Dnes je 28. 5. 2022. Dnes je to měsíc, co se TO stalo. Ještě nějakou dobu potrvá, než budu schopná vám napsat víc, ale tohle se netýká jen mě, a tak respektuju soukromí a přání druhých.


V psaní tohoto článku se teď vracím do února 2022, kdy tento nápad vznikl. Kdy začala moje cesta z bedny na hlavě na bednu pod nohama.

Tehdy jsem si přečetla poměrně čerstvý článek z časopisu Heroine s názvem ‘Mýtus dokonalé matky. Proč nám škodí přesvědčení, že nestačí být jen dostatečně dobrá’. 

Objevila se tam věta “Iva kafrá, že mateřství je na bednu.” Jsem Iva a ano, často kafrám, že mateřství je na bednu.

A tak jsem kafrala dál. Sama pro sebe, svému muži, kamarádkám. Vyprávěla jsem dokola to svoje velký špatný. Ty svoje vývary z hlavy. A pak se ve mně něco zlomilo a uvědomila jsem si, že ale sakra mateřství JE NA BEDNU! Jakože na stupně vítězů! Jen si tu bednu musím sundat z hlavy a stoupnout si na ni. Uvědomit si, co všechno dokážu, jak jsem skvělá máma! Že se přece nemůžu mateřstvím takhle protrápit.

Jenže pak přišla Ukrajina a svoji kapacitu jsem věnovala jiné formě pomoci.

Ale v hlavě mi pořád běželo, že bych se chtěla věnovat osvětě v rámci duševního zdraví matek. A pak mě doběhla vlastní touha po dokonalosti a “ažpakismus” – až si k tomu sepíšu pořádný článek sem na svůj původní blog. Až budu mít připravený vytuněný grid na Instagram, až tohle a tamto…

A pak přišlo TO – ten velmi smutný, intenzivní impuls a já jsem si řekla teď!

A začala jsem psát pod částečně anonymním profilem jako Matky na bednu (na Facebooku i na Instagramu).

A protože sem na blog píšu po cca rok a půl dlouhé odmlce, tak dávám malý update, že to naše předčasňátko Páťa bude mít v červenci 4 !!!! roky a sestřičku Janičku dostal jako dárek k Vánocům, protože se narodila 24. 12. 2020 🙂

S láskou

vaše BetterMe over BitterMe Ivča

hrdá dvojnásobná máma, co dlouho chodila s bednou na hlavě jako #matkanabednu a teď volá na všechny okolo, že život s dětma je fakt krásný a matky patří na bednu!

#matkynabednu … protože matky patří na bednu! Stačí si ji z hlavy sundat a stoupnout si na ni.

Jsem skvělá máma, protože…

…. PROTOŽE
… prostě JSEM. Jsem skvělá máma. Tečka.

Vážně je to tak jednoduché? Je a není. Pro mě teda bohužel není. Mateřství ve mně spustilo nějaký proces, otevřelo spoustu starých zranění, vysypala se na mě celá obří Pandořina skříň. Ne každá žena si vstupem do mateřství projde takhle brutální transformací. Pro spoustu z nich je to ta nejpřirozenější věc. Na ty já koukám s obdivem, závistí, snažím se u nich inspirovat, ale prostě to teď mám jinak. Ony by nejspíš řekly “Hele, moc nad tím přemýšlíš.” A já bych jim opáčila “Hele, ono to nejde jen tak vypnout.” Ale učím se to tlumit. Méně naslouchat tomu sebekritickému hlasu, který mi předhazuje spoustu pochybností, domněnek, výčitek…. Který klade jen nekonečný seznam podmínek. Dřív jsem se na mateřství dívala ryze podmíněně – “Jsem skvělá máma, KDYŽ…”

Continue reading “Jsem skvělá máma, protože…”

Dvouletá

Sfoukli jsme dvě svíčky na dortu a ze mě se stala máma dvouleťáka. O dvouleťácích si toho můžete přečíst víc než dost, ale co takové dvouleté mámy? I pro ně je to pořád batolecí věk. Mnoho věcí už umí, spoustu se toho ještě musí naučit, vypořádavají se s novými výzvami, návaly emocí…

Můj první rok mateřství byl ve znamení strachu a úzkosti. Ten druhý přinesl mnohem více pohody a radosti, ale taky jedno velmi nepříjemné téma. Vztek. Můj vztek. Na něj, na sebe. Hlavně na sebe, protože na něj se přece zlobit nemůžu. Vždyť on dělá jen svoji ‘práci’ – zkoumá svět okolo sebe. Mým úkolem je být mu laskavým průvodcem a nastavovat mu jasné hranice, o které se může opřít. Až díky knize Naomi Aldort ‘Vychováváme děti a rosteme s nimi’ jsem pochopila, co je to ta bezpodmínečná láska. Kapitola o lásce je uvozena krásnou citací:

Květinu nezaléváme proto, že kvete. Květina rozkvétá, protože ji zaléváme.

Continue reading “Dvouletá”

Předtím

“Cos dělala před mateřskou?” zeptala se mě naše nová sousedka. Dobrou půl minutu jsem na ni jenom zírala, až pak jsem vyhrkla odpověď. Odvykla jsem si, že se někdo ptá na mě (jakože ne na Páťu) a že se zajímá o můj život Předtím. Před mateřstvím. Bez práce jsem byla velkou část těhotenství + další skoro 2 roky, co je malej na světě. Na svoje pracovní Já už nějak zapomínám.

A co všechny ty ostatní Já? Cestovatelské, au-pairské, studentské, modelkovské, Erasmácké, Couch-surferské, Toastmasterské, lektorské, francouzské, španělské, marocké, letištní, jachtařské, číšnické, sportovní, spontánní, nebojácné oslovit kohokoli a kdykoli, využít každé příležitosti říct životu ANO !!! Continue reading “Předtím”

Nonviolent Communication (NVC)

Don’t take anything personally.

The second agreement of Don Miguel Ruiz’s masterpiece, “The Four Agreements”.

That one agreement that I’ve struggled with the most. Maybe because it’s a negative – it tells you what not to do but leaves you wondering what to do.

Recently a Czech blogger (Táta parťák) pointed out a connection between this particular agreement and nonviolent communication (NVC) in his post. He demostrated how he communicated with a guy who left a comment full of hate using NVC. How the whole conversation shifted – it was ‘miraculous’ and I found it very inspiring. Continue reading “Nonviolent Communication (NVC)”

Digitální detox

Očista. Očistec.

Už pár měsíců jsem měla rozepsaný článek na téma digitálního well-beingu v mateřství. S karanténou to ale celé nabralo úplně jiné grády. Moje frustrační tolerance se rapidně snížila, míra závisti přímo úměrně vzrostla. Svět venku se zastavil a zbyl jen ten digitální. Tak jsem se do něj ponořila naplno. Přispívala jsem na Facebook téměř denně, rozesílala zprávy na všechny strany, zakládala podpůrné skupiny…

Stala se ze mě velmi bedlivá pozorovatelka životů lidí okolo mě. Jejich online životů. Dokonalých momentů. Bez kontextu. Měla jsem sice snahu psát i nadále věci tak nějak “real”. Jak se mi opravdu (ne)daří. Dokonce jsem k tomu vyzvala své okolí, ale na to přišla poměrně studená sprcha. Směsice nepochopení, odporu, ale i dost podpory.

Všimli jste si někdy, že ve slově podpora je obsažen odpor?

Pochopila jsem, že tudy cesta nevede. Nemá cenu snažit se měnit své okolí. Mnohem větší smysl má změnit moje návyky. Continue reading “Digitální detox”

Do You Know Yourself?

Have you ever taken an online personality test? If there is one I would recommend, it’s ‘16 personalities‘.

Knowing your personality type can be a huge help in seeing your blind spots. For me it was an eye-opener to understand how I may come across at a workplace to the personality types from the other side of the spectrum:

  • highly-emotional & poorly-disciplined subordinate
  • a manager who struggles to set clearly defined objectives & timetables
  • a co-worker who is way too much interested in their colleagues lives

I remember when I first heard “I’m not here to make friends, I am here to work.” from a team-mate. Back then I thought she was weird! Now I know she is just a different personality type. Probably from the opposite side of the spectrum. But it doesn’t mean we can’t get along, we just both need to adapt our communication style and have mutual respect. Continue reading “Do You Know Yourself?”

Dear FutureMe

6 years ago I received a letter. It was from an association which organizes job fairs in the Czech Republic. I opened it and realized it was my handwriting. A letter I wrote to myself exactly one year earlier as part of an excercise for fresh university graduates looking for jobs. I completely forgot about that. And here I was reading through my own goals, dreams and expectations. It was an incredibly powerful moment.

Then I learnt about FutureMe – a website which delivers a letter to yourself via e-mail whenever you want.

A lot has been written and said about the COVID-19 pandemic. The world will never be the same, our lives will probably change. But even with things we cannot influence we can choose our attitude.

These days my mind revolves around gratefulness. Things that are gone, that I took for granted and I wish I had them now. Things that I still have and I am grateful for this wake-up call to see them. I want to remember these thoughts. Will I still feel grateful 6 months from now? 1 year? 5 years? Let’s see…

What would you write to your future self?

future me

Patman goes Batman to fight the Coronavirus!

Stay Home and go Batman too 

20200313_163606925_iOS

Why Batman? Today I watched a documentary about the Coronavirus which supposedly originated in bats…  And it got me thinking.

How did Batman actually become Batman?

Bruce Wayne wasn’t bitten by a bat like Spiderman. It was his decision, determination…

Maybe this virus is a wake-up call, a ‘bat-bite’ to all humanity so that we rediscover our superpower – to be Human – kind, respectful and loving.

So go Batman! Watch it, read it, play it… Be Batman, Be Human – call your loved ones, offer help to your friends and neighbours (especially the elderly) but be cautious and eliminate any unnecessary travel and gatherings. Continue reading “Patman goes Batman to fight the Coronavirus!”